Kde je pravda? - Merlinova deska

Kapitola 18.

Jak se říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Den po příchodu Dobbyho a Winky do domu v Tkalcovské ulici se vrátil Voldemort. Hermiona a Severus zrovna večeřeli, když Severus najednou zbledl a bolestným výrazem ve tváři si sevřel levé předloktí.

„Vrátil se brzy a naštvaný,“ poznamenal, zatímco vstával od stolu. Odešel z kuchyně dřív, než stihla cokoli říct. Dohnala ho až u krbu.

„Buď opatrný,“ řekla tiše. Severus krátce přikývl a zmizel v krbu. Hermiona už na jídlo neměla ani pomyšlení. Raději si sedla do křesla, z knihovny si přivolala rozečtenou knihu o lektvarech. Potřebovala se něčím zaměstnat. Za chvíli se objevil Dobby s karafou vody a sklenicí. Položil to na konferenční stolek. Hermiona se děkovně usmála. Musela čekat skoro do půlnoci, než se ozvalo známé hučení letaxových plamenů a Severus vystoupil z krbu. Sotva stál na nohou. Musel se opřít o krbovou římsu, aby neupadl. Hermiona okamžitě vyskočila, aby mu pomohla.

„Hermiono, musím okamžitě na Grimauldovo náměstí, zvládneš nás tam přemístit oba?“ zeptal se a Hermiona si z hrůzou uvědomila, jak unaveně jeho hlas zní.

„Dobby,“ zavolal Severus na skřítka a popravdě si vůbec nebyl jistý, jestli ho skřítek uslyší.

„Ano, pane,“ ozval se skřítek, když se před ním objevil.

„Dobby, kdyby někdo, kdokoli, přišel, řekneš mu, že paní Hermiona utekla a já ji šel hledat a byl jsem opravdu, ale opravdu naštvaný. Rozumíš.“

Skřítek zuřivě kýval hlavou až mu uši plandaly kolem hlavy.

Hermiona vzala Severuse za ruku a přemístila se s ním na Grimauldovo náměstí. V domě byla tma. Hermiona usadila Severuse do křesla. Vrhl po ní znechucený pohled, ale neodporoval.

„Sežeň Lupina ať zavolá McGonagalovou, Pastorka, Moodyho, Pottera a Artura Weasleyho. Hermiona vyrazila do patra. Nepamatovala si, který pokoj je Lupina, ale věděla, který paří Harrymu. Musela několikrát zaťukat, než se zevnitř ozvalo rozespalé dále. Vešla. Harry se trhnutím posadil na posteli.

„Co tady děláš? Utekla jsi mu?“ ptal se Harry.

Hermiona jeho poznámky ignorovala. „ON, sedí dole a potřebuje mluvit s Lupinem a s tebou. Mohl bys ho prosím vzbudit, nepamatuji si, který pokoj je jeho,“ požádala ho zdvořile a odešla z pokoje. Na další stupidní otázky o Severusovi neměla náladu. Vrátila se do obývacího pokoje a stoupla si k oknu. Pět minut po ní dorazil i Harry s Lupinem a Tonksovou. Lupin na Severusovu žádost začal svolávat členy řádu.

Harry se rozespale svezl do křesla proti Severusovi.

„Nemohl byste někdy přijít v nějakou rozumnou dobu a nejlépe ve dne,“ zavrčel rozespale. Severus byl tak unavený, že jeho poznámku ignoroval, a tak Harry pokračoval. „Vypadáte mizerně, měl byste Voldemortovi říct, že taky někdy potřebujete spát,“ poznamenal jízlivě.

To už bylo na Hermionu moc.

„Mohl by ses prosím přestat chovat jako idiot, Harry.“

„A mohla bys mi ty říct, co to do tebe vjelo,“ zeptal se podrážděně.

„Ty,“ odsekla.

„A co jsem zase udělal?!“ vyjel na ní Harry.

„Co třeba fakt, že první na co si se mě zeptal bylo, jestli už jsem dostala rozum a utekla Severusovi? Proč si myslíš že vypadá tak unaveně?! Posledních šest hodin strávil u Voldemorta,“ už na něj téměř křičela Hermiona.

„Neříkej mi, že Voldemort už sesílá cruciaty i na svý Smrtijedy,“ řval na ní Harry. Ale cosi v Hermionině výrazu ho přimělo zmlknout. Několik vteřin mu trvalo, než si uvědomil, že to, co řekl je nejspíš pravda.

„On to skutečně dělá?“ zeptal se nevěřícně napůl Hermiony a napůl Severuse.

„Ježíši Kriste, Harry, a co sis myslel? Že jim nabídne kafe a sušenky? Myslíš že Severus vypadá špatně. Můžu tě ujistit, že v takhle dobrém stavu se od Voldemorta nevrátil už několik měsíců.“

Harry chvíli mlčel a pak se obrátil na Severuse. „Já, nemám vás rád, ale tohle jsem netušil. Ehm , omlouvám se. Měl jsem si ty nemístné poznámky nechat pro sebe.“

„Já to přežiju Pottere,“ zavrčel unaveně Snape. Následovala chvíle trapného ticha, které přerušil příchod ředitelky McGonagalové. Vzápětí se objevil Kingsley Pastorek, Moody a krátce po něm i Artur Weasley. Minerva i Kingsley Severuse zdvořile pozdravili, ale Moody s Arturem ho jen podezřívavě pozorovali.

„Co máš tak důležitého, že otravuješ uprostřed noci,“ zeptal se podrážděně Moody.

Severus ho ignoroval a obrátil se na Kingsleyho a Artura. „Je pravda, že z Ministerstva před několika týdny zmizela Merlinova deska?“

Artur se zatvářil šokovaně a podíval se tázavě na Minervu, ale než stihl cokoli říct, Kingsley ho předběhl.

„Nevím, jak jsi to zjistil, ale Ministerstvo vlastnilo jednu polovinu Merlinovy desky a ta zhruba před dvěma měsíci zmizela.“

„Toho jsem se bál,“ pronesl tiše Severus.

„Přišel jsi nám něco říct, Snape, nebo z nás chceš jen tahat informace,“ vyjel podrážděně Moody.

Snape po něm vrhl pohled, kterým ho zaživa rozčtvrtil a stáhl z kůže, než se obrátil zpět na Kingsleyho.

„Tu desku z Ministerstva ukradli dva ze zaměstnanců odboru záhad (Artur zalapal po dechu), kromě desky naservírovali Voldemortovi i svého šéfa. (Kingsley i Moody se zatvářili znechuceně) Nutno podotknou, že neměli moc na vybranou, Voldemort unesl jejich rodiny. Podařilo se mi je dostat z Voldemortova hradu. Najdete je v lesíku u železničního mostu pět mil za Londýnem. Ti tři jsou mrtví. Brousek zítra dostane poštou jejich hlavy společně se vzkazem od Voldemorta. Ten se už několik měsíců usilovně pokouší najít druhou část desky a je přesvědčen, že Brousek ví, kde je. Dokud desku nenajde, bude Brouskovi posílat hlavy podřízených v dárkovém balení. Z pochopitelných důvodů je poněkud, řekněme, zaujatý proti bystrozorům. Nemusím doufám podotýkat, že má v plánu zabít i jejich rodiny, pokud k tomu bude mít sebemenší příležitost.“

„Co máme podle tebe dělat. Dát všichni výpověď?“ zeptal se Artur.

Severus se na něj unaveně podíval. „Ne, ale předpokládám, že i na Ministerstvu pracuje několik slušných kouzelníků, kteří by zasloužili být varováni.“

„Ehm, Severusi, kolik Smrtijedů o tom ví? Tedy, pokud proti tomu něco podnikneme, neprozradí tě to?“ zeptala se McGonagalová.

„Kromě Voldemorta o tom vím já a tři další Smrtijedi. A ne, neprozradí. Podstrčil jsem nějaké důkazy Callowayovi, takže pro mě nebude problém přesvědčit Voldemorta, že zradil on.“

„Calloway? Není to ten kluk, co se u tebe před pěti lety chtěl učit lektvary?“ zeptala se Minerva.

„Ty máš teda žaludek, hodit to na mladýho kluka. Víš co s nim Voldemort udělá. Stáhne ho zaživa z kůže!“ zavrčel Moody.

„Mám docela dobrou představu, co se s ním stane. A než ho začneš litovat, ten kluk,“ Severus si pohrdlivě odfrkl, „minulý měsíc umučil čtyřčlennou rodinu proto, že matka byla mudla.“

„Jo, to si ty nikdy neudělal,“ zaútočil Moody.

„Ať už si o mě myslíš cokoli, Alastore, nikdy jsem nezabil dítě,“ zavrčel Snape a jeho hlas nabyl lehce výhružného tónu.

„Ehm, pánové, pokusíme se náš rozhovor udržet v přátelském duchu, ano?“ vmísil se do hovoru Lupin.

„Proč chce Merlinovu desku a co to sakra vůbec je?“ zeptal se trochu podrážděně Harry.

„Merlin měl v oblibě mocné magické artefakty a několik jich i vytvořil. Merlinova deska funguje jako zrcadla pravdy. Položíš jí otázku a ona ti odpoví. Pravdivě. A chce ji, aby vás našel a zabil.Chce se vypořádat s vámi a s řádem jednou provždy.“

„Co fideliovo zaklínadlo?“

„To je k ničemu. Pokud Voldemort získá desku a zeptá se jí, kde jste, odpoví mu Grimauldovo náměstí 12. Deska ukazuje jen pravdu a nelze ji obelhat.“

„Tak to jsme v loji.“

„Trocha optimismu by neškodila, Pottere!“ zavrčel Snape. „Voldemort má jen půlku desky. Může si z ní nechat udělat tak akorát náhrobek.“

„Co když mu Brousek řekne, kde je druhá část?“ zeptal se trochu s obavami Harry.

„Neřekne.“

„Jak si můžete být tak jistý? Pokud Voldemort svou hrozbu uskuteční, tak se Brousek zlomí. Bude to jen otázka času,“ kontroval Harry.

„ Spíš dřív než později, ale na tom nezáleží. Nemůže mu říct něco, co neví.“

Teď se do rozhovoru vložil Moody.

„A jak tohle sakra víš?“

Severus po něm bleskl pohledem.

„Merlinovu desku měla nějakou dobu v držení moje rodina, ačkoli nevěděla, o jak mocný artefakt se jedná.“

„Měla?“ skočil mu do řeči Kingsley. “Kde je teď?“

„Nikde,“ odpověděl Severus jednoduše.

„Nikde?!?!“ vrčel Moody. „Neděj z nás idioty!“

„Ne, že by to u některých bylo třeba,“ odpověděl Snape ledovým hlasem. Moody už sahal po hůlce, když se staly dvě zvláštní věci. Zaprvé, Harry ho chytil za ruku a zabránil mu zvednout hůlku a za druhé, tou dobou už mu Hermionina hůlka mířila na hrudník.

To už se do toho vložila Minerva. „Severusi, chápu, že máš své důvody Alastora nesnášet, ale nemusíš to přehánět.“ Pak se otočila na Moodyho. „A ty se laskavě začni chovat jako dospělý, a ne jak pubertální fracek. Už by sis měl konečně uvědomit, že Severus je na naší straně. Je na naší straně skoro dvacet let. Dvacet let! Riskuje pro nás život! Když už nejsi schopný mu věřit, tak by ses k němu mohl alespoň chovat s respektem, který si zaslouží a neopovažuj se zase začít vytahovat ty tvé nesmyslné paranoidní teorie,“ skoro křičela McGonagalová.

Moody šlehl po Snapovi nenávistným pohledem a setřásl ze sebe Harryho ruku. Ale hůlku schoval. Hermiona sklonila tu svou, ale do kapsy ji nevrátila, nechala si ji v ruce.

Minerva se obrátila zpět k Severusovi. „Mohl bys nám to vysvětlit, a bez urážek prosím?“ vyzvala ho.

„Můj otec sbíral magické předměty, tento svůj koníček převzal po svém otci. Jeden z nich narazil v nějakém pochybném obchodě na Merlinovu desku a zařadil ji do sbírky. Neměli nejmenší tušení, o co se jedná. Po otcově smrti jsem většinu toho harampádí vyházel, ale ta deska mě zaujala. Trvalo mi dva roky zjistit, co to vlastně je. Když se o ní Voldemort před pěti lety poprvé zmínil, došlo mi, jak nebezpečná může ve špatných rukách být. Jen ji schovat bylo příliš riskantní. Zničil jsem ji.“

„Zničil?“ přerušil ho Kingsley. „Jsi si jistý?“

Snape se na něj unaveně podíval. „Jestli se Voldemortovi povede najít a sestavit všech tři sta dvacet sedm kousků, které jsem z ní nadělal, tak si tu desku zaslouží.“

Severus se obrátil na Harryho.

„Vím, že v den Brumbálovi smrti jste spolu s ním zničil třetí viteál. Potřebuji vědět, kolik jich bylo zničeno od toho večera.“

Harry sváděl vnitřní boj sám se sebou, pořád si nebyl jistý, na které straně barikády Snape stojí a fakt, že ho nesnášel mu rozhodně situaci neulehčoval.“

„Když vám odpovím, řeknete mi, proč to potřebujete vědět?“ zeptal se nakonec.

Severus přikývl.

„Jeden. Vaše odpověď.“

„Mýlili jsme se. Voldemort nevytvořil sedm viteálů.“

„Cože!“ Vyletěl Harry. „Kolik jich teda je?“

„Pokud mě necháte domluvit, dozvíte se to. Jak už víte, Brumbál se domníval, že Voldemort vytvořil sedm viteálů, ale to je nemožné. Lidská duše může být rozdělena maximálně na sedm částí, to znamená jedna část v těle a šest částí ve viteálech.“

„Ale Voldemort přece zabil víc než šest lidí, jak to že si po každé vraždě nevytvoří nový?“

„To je další věc, ve které jsme se mýlili. K vytvoření viteálu nestačí obyčejná vražda. Ta stačí na vytvoření prvního viteálu. K vytvoření dalších je nutné provést určitý rituál. Zjednodušeně řečeno velmi složitou a zdlouhavou rituální vraždu. Ale i tak můžeš stvořit maximálně šest viteálů, pokud bys stvořil sedmý, zabilo by tě to a dříve vytvořené viteály zničilo. Proto je Voldemort velmi vzteklý pokaždé, když o viteál přijde. Nedají se nahradit.“

„Dobře, takže už musím najít jen dva,“ konstatoval Harry.

„Ne, jeden.“

„Moment, říkal jste, že jich je šest, čtyři byly zničeny a to znamená že dva zbývají,“ oponoval Harry.

„Ano. Ale šestým viteálem je Nagini. Toho zabít nedokážete. Na to jsou potřeba velmi rozsáhlé znalosti černé magie. Proto se o něj budu muset postarat já.“

„Severusi a co neporušitelné přísahy dané Brumbálovi. Pokud se toho hada pokusíš zabít zemřeš,“ upozornila ho Minerva.

„Ne. Ty přísahy ztratí platnost v okamžiku zničení předposledního viteálu. Brumbál věděl, že Nagini je nad Harryho síly.“ Pak se otočil opět na Harryho.

„Pottere, nemůžu vám říct, kde ten poslední viteál je, ani jak je chráněn, ale až tam půjdete, vyvarujte se použití magie. Vezměte si s sebou baterku a dlouhé lano. Nesmíte použít žádné kouzlo. I Lumos by se vám mohlo stát osudným. To platí pro cestu tam i zpátky. A Pottere, buďte tak laskav a varujte mě předem, že jdete hledat viteál, nerad bych byl poblíž Voldemorta, až zjistí, že přišel o svou předposlední šanci na nesmrtelnost.“

„Nemůžu vám to slíbit, ale pokusím se.“

Severus si povzdechl. „Ještě jedna podstatná věc. Většina obraných kouzel se spustí, až pokud se pokusíte viteál odnést. Budete ho muset zničit přímo na místě a bez použití kouzel.“

Severus vstal, vytáhl hůlku a nakreslil sní do vzduchu složitý obrazec, mumlajíc si při tom nějaké zaklínadlo. Pak hůlku uklidil na natáhl před sebe ruce a kolem něčeho je sevřel. V tom okamžiku se mu v rukách objevil meč Godricka Nebelvíra. Pohybem, který Harry nestihl postřehnou, si ho protočil v rukách. Teď ho svíral za ostří a jílec nabídl Harrymu.

„Tohle si s sebou vemte také. Použijte to na zničení viteálu.“

„Kde..jak.. kde jste ho vzal?“ ptal se zmateně Harry.

„Mám ho v držení už víc než dva roky. Brumbál nechal zhotovit jeho kopii hned pár měsíců po tom, co jste meč objevil. V jeho pracovně byla celou tu dobu vystavena právě ta kopie a je tam nejspíš i právě teď. Originál dal několik týdnů před svou smrtí mě. Věděl, že ho jednou budete potřebovat a on už vám ho nebude moci dát.“

Harry opatrně převzal od Snapa meč.

„Výborně, pokud už nemáte další dotazy půjdeme.“ Hermiona ho vzala za ruku a přemístila je pryč.

Do ticha promluvila Minerva.

„Severusovi muselo být skutečně zle, když dovolil, aby je přemístila.“

„Má ji rád,“ promluvila do ticha Tonksová.

Všichni se na ni překvapeně podívali. „Hele, možná nejsem bůhví jaká kouzelnice, ale nejsem slepá. Harry, tys neviděl, jak se Hermiona tvářila, když ho před tebou obhajovala. Je do něj zamilovaná až po uši. Kdybys Moodyho nezarazil, proklela by ho. Co se Severuse týče si nejsem jistá, ale řekla bych, že mu Hermiona není lhostejná.“

„Hermiona a Snape? Nezbláznila ses?“ vyjel na ní Harry.

„Ne, jsem si tím jistá stejně jako tím, že ty jsi blázen do Ginny.“

Herry zrudnul jako rak.

17. Kapitola || 19. Kapitola

EpilogPo bojiBitvaPoslední nocLámání chlebaVyřešit minulostZvěromágovéZnačkaMerlinova deskaKletby které se nepromíjejíSeverusova noční můraVyznáníPřekvapivé zjištěníNoční můraKaždý dobrý skutek je po zásluze potrestán II.Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán I.Dobrý skutekDoznáníNehodaTak tohle od něj nečekala.Mizera?Pravidla hrySnapeův důmSetkání s VoldemortemCo naplat.Záchrana, ale za jakou cenu.